Řekni mi, jaké náboženství volíš... já ti řeknu jaký jsi

26.11.2020

Jedna ze základních tezí sociální psychologie říká, že člověk přijímá za vlastní ty názory, které jsou blízké jeho bazálním hodnotovým postojům. Tyto bazální postoje tvoří jakýsi bod ukotvení, kolem něhož se rozprostírá různě velká oblast akceptace. Ta určuje, které názory jsou blízké a mohou být asimilovány, a které názory jsou natolik odlišné, že vytvářejí s osobními postoji kontrast. Ty jsou vykázány do oblasti odmítnutí.

Na základě typologie základních životních postojů říká Karen Horneyová, že ve zdravých mezilidských vztazích může člověk volit jednu ze tří základních strategií: Buď činit kroky "k" ostatním lidem, "od" nich, nebo "proti" nim. Podle těchto převládajících postojů ("k", "od", nebo "proti") si pak člověk

vytváří žebříček odpovídajících životních hodnot, jež lze shrnout pod tři odlišitelné maximy - "být milován" (tedy lásku), "být svobodný" (svobodu) a "být uznáván" (tedy moc). Nejde říct, že některá z těchto životních strategií je správná a jiná špatná, jedna je zlá a jiná dobrá. Tyto strategie jsou morálně indiferentní, protože pomáhají člověku strukturovat jeho život. Jejich morální povaha záleží pouze na kontextu, v němž jsou uplatňována.

NÁBOŽENSKÁ KONVERZE

Náboženské konverze jsou motivačně mnohovrstevné, přesto vcelku pochopitelně platí, že člověk volí tu formu náboženské víry, která mu nejvíce "vyhovuje". Ať už z toho důvodu, že přijetím určitého přesvědčení se chce člověk začlenit do společenství lidí, kde se cítí dobře, nebo z toho důvodu, že konkrétní náboženské přesvědčení mu zprostředkovává životní hodnoty, které souzní s jeho předporozuměním . Jaké hodnoty však jednotlivá náboženství nabízejí? Podíváme-li se na světová náboženství prizmatem výše uvedené klasifikace Karen Horneyové, zdá se, že kromě hodnot, které jsou všem náboženstvím společné (existence přesahujícího smyslu, naděje, objektivní existence dobra a zla, relativizace tragičnosti a definitivnosti smrti atd.), existují i hodnoty specifické, které se více než u jiných vážou k určitému typu náboženského vyznání a které s pojetím K. Horneyové významně souzní. :.

Zdá se, že s nabídkou lásky jako nejvyšší hodnoty lidského života přichází na pomyslný náboženský trh nejzřetelněji křesťanství. Svět je v tomto náboženství vnímán v zásadě jako dobrý a jak vidíme ilustrativně na reklamních evangelizačních sloganech typu Bůh tě miluje, Ježíš tě má rád ap, možnost "být milován" tvoří středobod tohoto náboženství. Teprve druhotně (a méně specificky) je v křesťanství pod hodnotu lásky zahrnuto i aktivum "milovat", tedy soucit a charitativní se vztahování k ostatním lidem, případně živým bytostem a světu jako celku.

S hodnotou svobody se zřejmě nejzřetelněji setkáváme u náboženských systémů indického kulturního okruhu, především u hinduismu a buddhismu. Tato náboženství hovoří o světě jako o místě utrpení a strasti, často jako o místě pouhé iluze a mámení, z něhož je třeba se "probudit" či "osvobodit". Tím se často myslí stažení do vnitřního světa člověka, i když v některých svých směrech tato náboženství mezilidskou vzájemnost, charitu a pomoc vysoce oceňují. Ale i v těchto případech představuje vztahování se k druhým lidem nástroj k osvobození od světa iluze, zla a utrpení a hodnota "být svobodný" zůstává jejich centrální životní hodnotou.

S nabídkou prosazení, uznání a moci jako univerzální vztahové hodnoty lidského života přicházejí na západní náboženskou scénu některé skupiny hnutí Nového věku, nejrůznější alternativci, astrologové, čarodějníci, případně mimozemšťané. V celosvětovém pohledu sem patří zejména současný islám. Pro naprostou většinu věřících lidí představuje vzorovou ikonu jejich víry život a postava jejich zakladatele a je zřejmé, že Mohamed nebyl ani Ježíš ani Buddha. Narace životních osudů těchto náboženských velikánů se výrazně odlišují, a když hlásá křesťan ježíšovskou obrodu křesťanství, má tím na mysli zřetelně něco jiného, než když hlásá buddhista "sidhártovskou" obrodu buddhismu, případně muslim mluví o obrodě mohamedovské.

NEBÝT SÁM

Uváděná typologie je pouze přibližná a je nutné k ní přistupovat velmi opatrně. Podstatný je osobní vztah jedince k základním hodnotám lásky, svobody a moci, nikoliv samotný "duch" toho kterého náboženského vyznání. Nicméně tento "duch" (výrazně ikonizovaný v postavě zakladatele) přesto člověka výrazně formuje, zejména pokud v jeho víře hrají roli i motivace, které vycházejí z potřeby člověka nebýt sám a z jeho touhy stát se částí vyššího společenského celku.

S těmito motivacemi se setkáváme především u příslušníků tradičních náboženských komunit, kteří přijímají své náboženské přesvědčení podle sociálního okolí, do kterého se rodí, a vnímají ho jako integrální součást životního stylu, který přijali z tradice či bezprostředně od svých rodičů. U konverzí v dospělém věku se s důležitostí této stránky setkáváme u skupin, kde mohou věřící zažívat spoléhání na otcovskou autoritu nějakého náboženského vůdce, který člověka miluje, chrání ho a který dává jeho životu naplňující směřování. Tyto motivace se ale obtížně odlišují od motivací, které jsou výrazem autentické osobnosti. Každá skupina vytváří na své členy nátlak k přijetí skupinového ideálu a přitažlivost konkrétních jedinců pak do značné míry splývá s přitažlivostí skupinových hodnot, které tito jedinci reprezentují. A mnohdy není jasné, zda přitažlivost se týká jejich autentického či maskovaného vyjádření.

.

ZÁVĚR ?

Uvědomuji si, že naznačené psychologické vazby a determinanty mohou vyvolávat skepsi: Jsme všichni tak snadno zaškatulkovatelní? Znamená to, že ať zvolíme jakékoliv životní přesvědčení, vždycky jde jen o ideologickou "berličku" naší osobnostní struktury? Tak tomu snad přímo není. Nicméně o faktu, že to, co hlásáme a čím bytostně žijeme, nám nějakým způsobem apriori "vyhovuje", nelze asi pochybovat.


Repro internet:

https://www.bestpicturegallery.com/Best_picture_gallery_cottage_lake.htm